EN: Originally I wanted to post just one article about my trip to Costa Rica but because I have like 150 000 photos, I decided to split them in two :-D (and if I'm completely honest, it wasn't only because I didn't wanna throw bazillion photos at you but also because I just simply got lazy and didn't want to go through the second half of the photos :-D I guess the laziness sometimes gets the better of me! Although I still have a post for you guys today so it still counts, right?)
Anyways I should probably tell you more about how this trip even happened. To do so I have to go back to December last year. I was enjoying lovely warm winter in San Antonio. But one day, my american mom asked me if I have liked to go on a two week mission trip to Costa Rica with her husband Steve. I hesitated only a little bit before saying yes.
So in about two weeks I am sitting on a plane and guess what, it's actually my birthday (yeah I'm not kidding! Never would have I imagined this as my birthday haha!) After transferring in Houston, we're finally in Liberia. 60 000 population city in Guanacaste province in Costa Rica. The place where the mission trip Impacto Costa Rica is held. We flew in exactly for a wedding of Charlie and Abi (a couple I've never met before :-D), where Steve has the privilege to talk. (As the time shows though, I happened to totally fall in love with this lovely couple!)
In general Costa Rica welcomes me with its insane heat, curious looks from the locals, looks that often change into whistling and waving (later I find out that white women are quite an attraction for costa ricans) but also with its hospitality and peaceful way of living. Everyone just seems to be so relaxed all the time.
Our team, however, is far from relaxing. We are distributing Bibles (along with prayers) the first week, door to door. It's an interesting experience, although I'm sometimes wondering what the purpose behind me being here even is. It's not just the intense heat, it's mainly the awful language barrier. I can't speak a word in Spanish. And of course we do have translators but it's usually very complicated to translate every single word, so I find myself just standing there awkwardly, peaking at my watch. But then I come to a realization that I can at least pray for the ongoing conversations, if I can't be a direct part of them.
Bible distribution ends with celebrations of The New Year. Because I'm tired, I'm choosing to stay alone in my room which honestly makes it a really nice and calm beginning of the year.
The first day of the year of 2016 is all about Coco Beach, and the second is about cliff jumping!
Briefly - the first week is a blast!
Stay tuned for the talk about my second week!
Bye bye
CZ: Původně jsem chtěla fotky z Kostariky dát do jednoho článku, ale poněvadž jich mám asi 150 000, tak je holt prostě rozdělím do dvou :-D (jo přiznávám, že to nebylo jen z důvodu, abych vás nezahltila, ale taky proto, že už jsem neměla sílu procházet jejich druhou půlkou :-D lenost někdy vyhrát musí, ne?! a článek pro vás dneska mám, tak co, počítá se to i tak, nemyslíte?)
Každopádně abych vám trošku osvětlila proč, kdy a jak jsem se vlastně v Kostarice ocitla, vraťme se do prosince minulého roku. To si tak spokojeně žiju v San Antoniu, užívám si krásné teplé zimy a v tom mi moje americká mamka nabízí dvoutýdenní cestu do Kostariky na misijní výjezd, který vede její manžel (Steve). Po chvilce váhání kývám, ani pořádně nevím na co, a za necelé 2 týdny už sedím v letadle. Vtipný detail? Odlétám na mé 23. narozeniny, o takovém dárku se mi tedy opravdu nesnilo. Přesedáme v Houstonu (kam jsem dokonce letěla první třídou!) a pak už jsme v Liberii. Šedesáti tisícovém městě v provincii Guanacaste v Kostarice. Ve městě, kde probíhá misijní výjezd Impacto Costa Rica. Přilétáme přímo na svatbu Charlieho a Abi (páru, který jsem v životě neviděla :-D), na které Steve mluví. (Jak se později ale ukáže, Charlie a Abi mi neskutečně přirostou k srdci!)
Obecně mě Kostarika vítá svým ... no, vedrem (!), zvědavými pohledy místních, které často přecházejí ve hvízdání a mávání (jak se později dozvídám, běloška je jednoznačně velkou atrakcí), ale i svojí přívětivostí a poklidným stylem života. Nikdo se nikam nežene, všichni tak nějak vegetí.
Náš výlet má ale od vegetění daleko. První týden navštěvujeme s týmem dům od domu a nabízíme krom Biblí i modlitby. Je to zajímavá zkušenost, žel nejen neústupné teplo má za následek, že si občas trochu zafňukám, co tu vlastně dělám. Nejhorší je jazyková bariéra. Španělsky neumím ani slovo. A ne že bychom neměli překladatele, ale i tak často třeba nestíhají překládat a já se přistíhám, že jen tak postávám a po-očku dívám na hodinky. Po čase si uvědomuji, že se alespoň mohu v modlitbě přimlouvat za probíhající rozhovory, když už nemůžu být jejich přímou součástí.
Distribuce Biblí končí oslavou Silvestra a Nového roku. Protože jsem unavená, uchyluji se do svého pokojíku, o to klidnější ale můj začátek nového roku je.
První den roku 2016 trávím na pláži Coco Beach a druhý hned skáču z útesů.
Stručně a jednodušše stojí první týden mého výletu za to! O druhém se dočtete v dalším článku.
Pac a pusu!
Anyways I should probably tell you more about how this trip even happened. To do so I have to go back to December last year. I was enjoying lovely warm winter in San Antonio. But one day, my american mom asked me if I have liked to go on a two week mission trip to Costa Rica with her husband Steve. I hesitated only a little bit before saying yes.
So in about two weeks I am sitting on a plane and guess what, it's actually my birthday (yeah I'm not kidding! Never would have I imagined this as my birthday haha!) After transferring in Houston, we're finally in Liberia. 60 000 population city in Guanacaste province in Costa Rica. The place where the mission trip Impacto Costa Rica is held. We flew in exactly for a wedding of Charlie and Abi (a couple I've never met before :-D), where Steve has the privilege to talk. (As the time shows though, I happened to totally fall in love with this lovely couple!)
In general Costa Rica welcomes me with its insane heat, curious looks from the locals, looks that often change into whistling and waving (later I find out that white women are quite an attraction for costa ricans) but also with its hospitality and peaceful way of living. Everyone just seems to be so relaxed all the time.
Our team, however, is far from relaxing. We are distributing Bibles (along with prayers) the first week, door to door. It's an interesting experience, although I'm sometimes wondering what the purpose behind me being here even is. It's not just the intense heat, it's mainly the awful language barrier. I can't speak a word in Spanish. And of course we do have translators but it's usually very complicated to translate every single word, so I find myself just standing there awkwardly, peaking at my watch. But then I come to a realization that I can at least pray for the ongoing conversations, if I can't be a direct part of them.
Bible distribution ends with celebrations of The New Year. Because I'm tired, I'm choosing to stay alone in my room which honestly makes it a really nice and calm beginning of the year.
The first day of the year of 2016 is all about Coco Beach, and the second is about cliff jumping!
Briefly - the first week is a blast!
Stay tuned for the talk about my second week!
Bye bye
CZ: Původně jsem chtěla fotky z Kostariky dát do jednoho článku, ale poněvadž jich mám asi 150 000, tak je holt prostě rozdělím do dvou :-D (jo přiznávám, že to nebylo jen z důvodu, abych vás nezahltila, ale taky proto, že už jsem neměla sílu procházet jejich druhou půlkou :-D lenost někdy vyhrát musí, ne?! a článek pro vás dneska mám, tak co, počítá se to i tak, nemyslíte?)
Každopádně abych vám trošku osvětlila proč, kdy a jak jsem se vlastně v Kostarice ocitla, vraťme se do prosince minulého roku. To si tak spokojeně žiju v San Antoniu, užívám si krásné teplé zimy a v tom mi moje americká mamka nabízí dvoutýdenní cestu do Kostariky na misijní výjezd, který vede její manžel (Steve). Po chvilce váhání kývám, ani pořádně nevím na co, a za necelé 2 týdny už sedím v letadle. Vtipný detail? Odlétám na mé 23. narozeniny, o takovém dárku se mi tedy opravdu nesnilo. Přesedáme v Houstonu (kam jsem dokonce letěla první třídou!) a pak už jsme v Liberii. Šedesáti tisícovém městě v provincii Guanacaste v Kostarice. Ve městě, kde probíhá misijní výjezd Impacto Costa Rica. Přilétáme přímo na svatbu Charlieho a Abi (páru, který jsem v životě neviděla :-D), na které Steve mluví. (Jak se později ale ukáže, Charlie a Abi mi neskutečně přirostou k srdci!)
Obecně mě Kostarika vítá svým ... no, vedrem (!), zvědavými pohledy místních, které často přecházejí ve hvízdání a mávání (jak se později dozvídám, běloška je jednoznačně velkou atrakcí), ale i svojí přívětivostí a poklidným stylem života. Nikdo se nikam nežene, všichni tak nějak vegetí.
Náš výlet má ale od vegetění daleko. První týden navštěvujeme s týmem dům od domu a nabízíme krom Biblí i modlitby. Je to zajímavá zkušenost, žel nejen neústupné teplo má za následek, že si občas trochu zafňukám, co tu vlastně dělám. Nejhorší je jazyková bariéra. Španělsky neumím ani slovo. A ne že bychom neměli překladatele, ale i tak často třeba nestíhají překládat a já se přistíhám, že jen tak postávám a po-očku dívám na hodinky. Po čase si uvědomuji, že se alespoň mohu v modlitbě přimlouvat za probíhající rozhovory, když už nemůžu být jejich přímou součástí.
Distribuce Biblí končí oslavou Silvestra a Nového roku. Protože jsem unavená, uchyluji se do svého pokojíku, o to klidnější ale můj začátek nového roku je.
První den roku 2016 trávím na pláži Coco Beach a druhý hned skáču z útesů.
Stručně a jednodušše stojí první týden mého výletu za to! O druhém se dočtete v dalším článku.
Pac a pusu!
